Doplnění ke knize pana Fouska

S velkým zájmem jsem vzala do rukou knihu našeho spoluobčana pana Ing. Miroslava Fouska "Hrušovany nad Jevišovkou od dávné minulosti po současnost". Velmi obdivuji  a oceňuji dílo, kterým se zabýval mnoho roků. Po prvním prolistování jsem šla po kapitole, která mne zajímala nejvíce - po historii zdejší školy. Zjistila jsem, že chybí zmínka o období 1945 - 1958. Po domluvě s panem Fouskem doplním skutečnosti, které jsou mi dobře známy - jednak z vyprávění mé matky, mnohé si pamatuji.

Karel Žák během výuky, sbírka paní Elišky Strýčkové

Karel Žák, sbírka paní Elišky Strýčkové

V červenci 1945 přišel do Hrušovan pan Karel Žák (můj otec). Byl učitel, aprobace český jazyk, dějepis, zeměpis a také aprobace pro 1. stupeň. Celý profesní život působil v jihomoravském pohraničí. Od školního roku 1932/33 působil v Lechovicích. Většina obyvatel byli Němci. Na podzim pohnutého roku 1938 musel - už s rodinou - před německým živlem uprchnout do vnitrozemí.  Učil v Lukovanech, zastával tam také funkci tajemníka obce, dělal  zprostředkovatele mezi Němci vedeným úřadem a českým obyvatelstvem.

Po 2. světové válce bylo třeba zorganizovat české školy, v Hrušovanech se tohoto úkolu ujal Karel Žák. Byl vybaven zkušenostmi v práci učitelské, organizační, znalostí německého jazyka, zdravým selským rozumem a byl mladý. Bylo mu tehdy 38 let.

Během několika roků se mu podařilo - spolu s vedením obce - získat do Hrušovan učitele. Někteří tady zůstali jen krátce, ale mnozí vytvořili dobrý odborný kolektiv a působili zde dlouhé roky. Otec byl prvním učitelem českého jazyka v poválečných Hrušovanech. Dětem, které českému jazyku nerozuměly,  češtinu vysvětloval německy. ( Na to vzpomínala dnes již nežijící paní Eliška Klímová rozená Waldová).

Ve funkci ředitele školy K. Žák působil od roku 1945 do roku 1954. Tehdy jsem to nechápala, nyní vím, že byl prací zavalen. Učitelé nepracovali jen ve škole, měli také četné veřejné povinnosti a byli pod nesmírným politickým tlakem tehdejší doby. Otec byl velmi unaven. Vykazoval všechny příznaky toho, čemu se dnes říká syndrom vyhoření. Povinnosti ředitele školy po něm převzal Jan Valenta.

Pedagogický sbor, sbírka paní Elišky Strýčkové

V učebnicích dějepisu se dovídáme letopočty, jména významných státníků, vojevůdců, dobových hrdinů. Vždy však tady také žili obyčejní lidé své obyčejné životy a dle svých možností a schopností pracovali pro lidské společenství, jehož byli součástí.

Napsala jsem víc, než by se vešlo do zmiňované knihy. Je toho moc, když člověk mého věku začne vzpomínat...

Eliška Strýčková