100. výročí úmrtí Maxe Dvořáka

Max Dvořák byl významný historik umění, jehož knihy vychází již více než 100 let a který svými myšlenkami a přístupem inspiruje dodnes. 

Fotokopie Maxe Dvořáka z originálu Atelier Kolm (Anton Kolm, 1865-1922, Vídeň)

Profesor Dvořák byl učitelem a přítelem Karla Khuen-Belasiho, majitele hrušovanského zámku, který jej často zval do Hrušovan nad Jevišovkou a na Emin zámek, aby zde mohli diskutovat o kulturních problémech a trávit čas procházkami po okolí. Max Dvořák sem často jezdíval společně s manželkou Rosou a dvěma dcerami. Zdejší krajina mu připomínala tu, kterou zachycoval na svých obrazech holandský malíř Pieter Brueghel starší. 

Bohužel po první světové válce nebyl zdravotní stav Maxe Dvořáka nejlepší, velmi pracoval a byl vyčerpaný. V lednu roku 1921 jeho vyčerpání dosáhlo takové míry, že se během své přednášky zhroutil. Na doporučení lékaře odjel 5. února na venkov ke svému příteli do Hrušovan nad Jevišovkou, kde doufal, že se zotaví. Čerstvý vzduch mu prospíval, rád se zapojoval do diskuzí s hrabětem a jeho rodinou a věnoval se čtení rukupisů O Martinu Schongauerovi a O památkové péči. Zemřel dne 8. února 1921 na záchvat mozkové mrtivce, a to i přes to, že k němu byl okamžitě zavolán lékař.[1]

Smuteční oznámení prof. dr. Maxe Dvořáka ze dne 25. 2. 1921 adresované prof. dr. Wilhelmu Pinderovi z Lipska.[2]

Článek z Lidových nových. [3]

Pohřeb byl velmi nákladný, vystrojil jej hrabě Khuen-Belasi dne 10. února, pochován byl na hřbitově v Hrušovanech nad Jevišovkou. Pro příbuzné a žáky byl vypraven zvláštní vlak z Vídně. Kříž, který se nachází na jeho hrobě pochází z Rakouska, daroval jej kníže František z Lichtenštejna. [1]
Fotografie hrobu Maxe Dvořáka ze dne 17. července 1947 arch. Bronislava Žáčka. [4]

Hrob Maxe Dvořáka na 100. výročí jeho úmrtí.

Podívejte se na video zaměřené na uctění jeho památky:



Zdroje:
1. HRUŠOVANY NAD JEVIŠOVKOU od dávné minulosti po současnost, Miroslav Fousek (2020). ISBN 978-80-87387-68-9.
2. Sbírka pana Jaroslava Stejskala.
3. Článek z Lidových novin pochází ze sbírky pana Zdeňka Omelky.
4. Pasparta pochází ze sbírky pana Milana Skopala.

Komentáře