Krátce po válce...

Do Hrušovan jsme se nastěhovali v létě 1945.  Nejstarší vzpomínku mám na odsun Němců. Od Znojma táhly kolony vozů, většinou to byly žebřiňáky, plné ranců, uzlů a zoufalých naříkajících lidí. V zámku byli shromažďování a odtud později deportováni do Rakouska a Německa. To bylo v roce 1946. Zůstalo tu hodně prázdných domů.

Pomalu začalo osídlování. Když jsem šla s maminkou do obchodu, často jsem nerozuměla řeči lidí, které jsme cestou potkávaly...

Je obdivuhodné, jak rychle se tu rozběhl nový život. Tělovýchovná organizace Sokol, místní škola, pole obhospodařovali noví hospodáři. Všichni museli pořádně zabrat, aby se uživili, často jsme byli bez elektřiny...Nebyl to zrovna pohodlný život, pohodlí nebylo "in", lidé byli skromní a hlavně - bylo po válce.

Vzpomínám si, že v Sokole se nacvičovaly skladby na IX. všesokolský slet. Ten se konal v červenci 1948. Ženy si šily stejnokroje ( modré skládané sukně, bílé halenky s červeně vyšívanými ornamenty na okraji krátkých rukávů) a svoji skladbu nacvičovaly v sokolovně, v létech 1947 až 1948. Nás děti brávaly sebou. Někdo se nás tam vždycky ujal a po nácviku nás pohoupal na "kruhovadlech".

Vedle sokolovny byl sál, tam jsme chodili do kina, také se tam odbývala představení divadelní a pěvecká. Hrály a zpívaly většinou školní děti, vedla je paní učitelka Bradíková, kostýmy byly dílem paní učitelky Putnové. Pan dentista Sládek děti maloval. Byly vystrojené a namalované tak, že je ani vlastní rodiče nepoznávali... V zimě se tam konaly bály a různé taneční zábavy a společenské akce. Sokolovna sloužila jako přísálí. Samozřejmě zde byla také hospoda.

V roce 1948 se do Hrušovan přistěhovali Salvetovi. Pan Salvet byl vstřícný, hovorný člověk, pracoval ve zmíněné hospodě jako vedoucí a číšník, paní Salvetová vařila. Každá příchozí byl přivítán slovy: "Pojď dál, kámošku, co si dáš, kámošku". Po čase už se hospodě neřeklo jinak než "U Kámoška". Salvetovi se sice v roce 1958 odstěhovali a - i když se tam vystřídali další vedoucí - název "U Kámoška" zůstal.

Sokolovna, kinosál a hospoda - tento utěšený trojlístek sloužil po dlouhá léta jako společenské centrum Hrušovan. Pro mladší generaci musím upřesnit, že se jedná o objekt, kde je tzv. "Veset", bufet a byla tam prodejna bytového textilu, ta právě v oné hospodě.

Život utíká, ani jsem se nenadála a je ze mne pamětnice. Takhle si pamatuji druhou polovinu čtyřicátých a celá padesátá léta minulého století. Stala se zde jistě spousta důležitějších událostí, ale pro mne - v té době děcko - bylo zajímavé to, co jsem do této vzpomínky zahrnula.   

Eliška Strýčková, květen 2021.

Komentáře